Podle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu musí soud dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z toho oboru, popřípadě z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti. Znalci nepřísluší vyjadřovat se k otázkám, jejichž posouzení spadá do jiných oborů, natož pak závěry znalců z těchto oborů revidovat.
Ústavní soud ve své judikatuře zdůrazňuje, že je třeba hodnotit celý proces utváření znaleckého důkazu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňuje své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znalce (srov. nález ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. I. ÚS 49/06, uveřejněný pod č. 92/2008 SbNU, bod 26, a judikaturu tam citovanou). Nejvyšší soud pak ve svých rozhodnutích vysvětlil, že znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., vyjma odborných závěrů v něm obsažených. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (viz rozsudek sp. zn. 27 Cdo 3528/2018, bod 25, a předchozí rozhodnutí v něm citovaná, a dále např. rozsudky ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1154/2021, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3594/2013).
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například rozsudek ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, a celou řadu dalších na něj odkazujících rozhodnutí) je ustálena též v závěru, že soud nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, to však neznamená, že je musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek. Kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, jeho nejasnost nebo neúplnost odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce (srov. rozsudek ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněný pod č. 109/2014 Sb. rozh. obč.). V rozsudku ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud znalec své závěry opírá o pouhé domněnky či blíže neodůvodněné poznatky z jeho odborné praxe, je posudek zatížen nepřesvědčivostí a je povinností soudu vést znalce k precizaci jeho posudku tak, aby bylo možno z jeho obsahu zjistit, z jakých podkladů či na základě jakých poznatků znalec příslušné odborné závěry učinil.
Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2391/2022 ze dne 18. 12. 2023
