Že bude možnost vedení účetnictví v cizí měně velkou výzvou pro tuzemské účetní předpisy, bylo jasné hned na začátku. O tom, že společnostem vznikla možnost, nikoliv však povinnost, vést účetnictví v jiné měně, než je česká koruna, jsme vás již informovali v našem článku o přechodu na funkční měnu, který naleznete ZDE; další informace o vedení účetnictví v cizí měně pak naleznete také ZDE.
A jaké jsou naše dosavadní praktické zkušenosti?
Funkční měna má oporu v zákoně o účetnictví, který mj. definuje, že měnou účetnictví může být česká měna nebo jiná měna, pokud je funkční měnou účetní jednotky a jedná se o euro, americký dolar, nebo britskou libru. Vyhláška 500/2002 dále stanovuje způsob určení funkční měny a postup při změně měny účetnictví s odkazem na mezinárodní účetní standardy a IAS 21.
Účetní jednotky tak mohou vést účetnictví v měně, která reflektuje jejich skutečné ekonomické prostředí a ve které probíhá také většina jejich transakcí. Funkční měna se proto v českých účetních předpisech stává efektivním nástrojem pro minimalizaci vzniku kurzových rozdílů, které dosud markantním způsobem zkreslovaly výsledek hospodaření, a tím také ctí účetní zásadu věrného a poctivého zobrazení. Některé instrumenty zajišťovacího účetnictví v důsledku přechodu na novou měnu pozbudou v účetnictví význam, nicméně ani tato skutečnost jednorázově neovlivní výsledek hospodaření a ukončení takového vztahu se poměrně zohlední v průběhu času.
Společnosti, které jsou součástí nadnárodních holdingů, spatří výhodu funkční měny také při přípravě konsolidovaných dat v rámci reportingu či sestavení konsolidovaných účetních závěrek, pokud mateřská a dceřiné společnosti mají totožnou měnu účetnictví. I ze vzájemné spolupráce s auditorskými společnostmi na pravidelných reportech vzešla pozitivní zpětná vazba. V rámci kontroly bylo totiž snazší identifkovat důvody vzniku diferencí, neboť kurzové rozdíly nehrály již tak zásadní roli.
Přechod na novou měnu nemá žádný dopad na účetní výsledek hospodaření ani základ daně z příjmů minulého období, musí být však řádně okomentován v příloze účetní závěrky včetně odůvodnění. Konkrétně musí účetní jednotka definovat kurzy, které při změně měny účetnictví použila pro přepočet údajů, a vysvětlit dopad změny měny účetnictví na účetní závěrku. Stejné informace uvede účetní jednotka také v příloze v účetní závěrce za první období v nové měně účetnictví.
Minulé období ve výkazu zisku a ztráty při sestavení účetních výkazů za první období v nové měně je potřeba přepočítat stejným kurzem, který byl aplikován na převod rozvahových účtů. Pokud by však došlo k významnému zkreslení, je potřeba použít průměrný kurz pro dané období a vzniklý rozdíl vykázat v položce „Jiný výsledek hospodaření minulých let“.
Velmi důležitou úlohu při přechodu na jinou měnu účetnictví proto zaujímá opora v kvalitním účetním softwaru. Počáteční zůstatky účtů k prvnímu dni účetního období, od kterého došlo ke změně měny účetnictví, musí být totiž stanoveny přepočtem konečných zůstatků účtů kurzem České národní banky pro rozvahový den minulého účetního období. Dále by měl účetní program umožnit vést evidenci DPH v české měně, i když je měna účetnictví jiná, neboť vypořádání daně z přidané hodnoty vůči finanční správě zůstává i nadále v českých korunách. Většina účetních softwarů by však na tuto skutečnost měla být již naprogramována, jelikož je běžnou praxí připravovat výstupy pro DPH v různých měnách (např. v rámci režimu OSS, při registraci v jiném členském státě apod.).
Konsolidační balíček mj. přinesl možnost využít režim vylučování kurzových rozdílů, který je však na rozdíl od funkční měny čistě daňovou záležitostí a nikterak neovlivňuje účetní výsledek hospodaření. Případné bližší informace o tomto tématu naleznete v našem předchozím newsletteru ZDE.
Pokud Vás možnost přechodu na funkční měnu zaujala, obraťte se prosím na svého poradce v rámci TPA, rádi Vám pomůžeme s odborným posouzením konkrétní situace.
