V červenci 2024 byl vydán judikát 10 Afs 16/2023 ke zneužití práva. Protože se jedná o kauzu, která dopadla ve prospěch poplatníka, vzbudila i zasloužený zájem v odborné veřejnosti. Nejvyšší správní soud odmítl, že by při vytvoření holdingové struktury spojené s prodejem podílu na společnosti fyzickou osobou s úhradou kupní ceny částečně z (externího) úvěru a částečně z vyplacených dividend bylo zneužitím práva.
V rozsudku došlo k doměření srážkové daně z vyplaceného podílu na zisku, který byl vyplacen z dceřiné společnosti do mateřské, která tyto peníze použila na úhradu kupní ceny prodávajícímu za podíl na této dceřiné společnosti.
V dané věci jsou klíčové následující kroky provedené v rámci holdingové struktury, o nichž v obecné rovině není mezi účastníky sporu:
– založení holdingu,
– rozhodnutí valné hromady stěžovatelky o převodu obchodních podílů všech společníků na holding,
– uzavření smluv o prodeji obchodního podílu mezi holdingem jako kupujícím a společníky stěžovatelky jako prodávajícími,
– rozhodnutí o výplatě podílu na zisku ze stěžovatelky jedinému společníkovi – holdingu [osvobozeno od daně podle § 19 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů], a
– úhrada části ceny za prodej obchodních podílů od holdingu bývalým společníkům stěžovatelky – fyzickým osobám [osvobozeno od daně podle § 4 odst. 1 písm. q) zákona o daních z příjmů]. Část kupní ceny byla hrazena z finančních prostředků získaných výplatou podílu na zisku, část prostředky získanými z investičního úvěru.
NSS se nejprve vyjádřil k naplnění objektivního kritéria testu zneužití práva. V této věci není sporné, že stěžovatelka formálně naplnila zákonné podmínky pro osvobození příjmů od daně u obou transakcí, tj. u výplaty podílu na zisku a u hrazení kupní ceny za obchodní podíly. Společníci – fyzické osoby tedy ve skutečnosti dosáhli toho, že dostali z holdingové struktury peníze, aniž byla odvedena daň. Takový výsledek je nepochybně v rozporu s účelem a smyslem citovaných ustanovení.
Samotný fakt, že výsledek provedených operací je z hlediska daňového práva nežádoucí (tj. byl naplněn objektivní prvek), však pro závěr o zneužití práva nestačí. Daňové orgány musí prokázat také existenci subjektivního prvku, a sice že získání daňové výhody bylo jediným, či alespoň převažujícím důvodem jednání daňového subjektu.
Podle NSS daňové orgány v této věci neprokázaly, resp. nesprávně posoudily naplnění subjektivního kritéria testu zneužití práva. Daňové orgány tedy nesprávně vyhodnotily podstatu holdingové struktury a de facto vyzdvihly pouze daňový účel. Všechny ostatní tvrzené a doložené důvody označily za marginální, popř. od nich zcela nepřiměřeně odhlédly. To je v rozporu s podstatou pojmu holdingové struktury, kde v posuzovaném případě skutečně šlo o změnu ve vlastnictví skupiny.
