Nejvyšší soud znovu připomněl v minulosti vyslovený názor, že časový test pro osvobození příjmu z prodeje cenných papírů se přerušuje při výměně akcií či jejich okolkování spojených se zvýšením základního kapitálu. V prvním judikátů Nejvyšší soud odmítl postup odsouhlasený na Koordinačním výboru, který dle názoru soudu nesprávně hodnotil postup výměny akcií s tzv. okolkováním. Podobná kauza je řešena v rozsudku 3 Afs 177/2022- 49, který byl vydán v červenci 2024.
Fyzická osoba v roce 2011 koupila akcie. V roce 2014 společnost navýšila základní kapitál z vlastních zdrojů. Vyměnila přitom emitované akcie za nové s vyšší jmenovitou hodnotou. V roce 2015 fyzická osoba akcie prodala a uplatnila osvobození získaného příjmu. S tím však nesouhlasil správce daně a doměřil daň z příjmů fyzických osob.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s postupem správce daně, který odmítl, že by se mohl uplatnit časový test pro osvobození příjmu z prodeje akcií. V odůvodnění mimo jiné zaznělo:
- Časový test se nepřerušuje pouze při výměně akcií o celkové stejné jmenovité hodnotě. Rozhodl‑li se zákonodárce zavést pro výměnu akcií speciální pravidlo pro nepřerušení časového testu, pak je důvodné se domnívat, že jeho úmyslem bylo, aby se časový test v jiných případech přerušil. Stejné pravidlo platí i u zvýšení jmenovité hodnoty tzv. okolkováním (okolkování mění jmenovitou hodnotu akcií, a proto i jím fakticky dochází k jejich výměně).
- Důvodem pro prolomení této jednoznačně vymezené úpravy nemůže být podle uvedeného rozsudku ani to, že v odlišných případech (např. při přeměně společnosti) jsou stanovena pravidla odlišná.
- Výměna akcií představuje jejich nabytí, i když nedochází ke změně majetkového podílu akcionáře. S ohledem na text zákona je důležité jen to, zda dochází ke zvýšení jmenovité hodnoty, či nikoli.
- Vyměněné akcie (s vyšší jmenovitou hodnotou) nejsou jinými věcmi v právním slova smyslu. Jelikož byly původní akcie pořízeny úplatně, je podle zákona o daních z příjmů nabývací cenou akcie cena, za kterou akcionář akcii před výměnou zakoupil, a nikoli rozdíl mezi původní a zvýšenou jmenovitou hodnotou.
Závěry tohoto judikátu tedy potvrzují, že výklad nad rámec zákona, i když je odsouhlasen na Koordinačním výboru, neobstojí.
