Vzdělávání patří k velmi výhodným benefitům, protože je přínosem jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Pro zaměstnance znamená osobní růst a další znalosti, které může uplatnit v zaměstnání, pro zaměstnavatele je výhodou zvýšená kvalifikace zaměstnance.
Při posuzovaní, zda může být vzdělávání uznáno jako daňový náklad pro zaměstnavatele a jak bude příjem posuzován na straně zaměstnance, je nejdůležitějším aspektem to, jestli vzdělávání souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Vzdělávání, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je například odborné školení, rekvalifikační kurz zaměřený na činnost zaměstnavatele, studium na vysoké škole zaměřené na obor činnosti zaměstnavatele či jazykové kurzy těch jazyků, které zaměstnanec ve své práci využije. Na daňovou uznatelnost na straně zaměstnavatele nemá vliv, zda je plnění poskytováno formou nepeněžního plnění či finančního příspěvku.
Dle zákona o dani z příjmů jsou na straně zaměstnance od daně osvobozena nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele a nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti. Aby tyto benefity mohly být osvobozeny od daně z příjmů, musí být poskytovány v nepeněžní podobě. Tato nepeněžní plnění tedy nevstupují do základu daně zaměstnance ani do vyměřovacího základu na sociální a zdravotní pojištění.
Nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na vzdělávání zaměstnance, které však nesouvisí s činností zaměstnavatele, patří na straně zaměstnance do skupiny benefitů osvobozených do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období (do této skupiny benefitů patří například také použití sportovních zařízení). V takovém případě je pro zaměstnavatele náklad daňově neuznatelný. V případě, že limit pro osvobození je na straně zaměstnance překročen, jedná se o zdanitelný příjem zaměstnance a pro zaměstnavatele o daňově uznatelný náklad.
Mezi vzdělávací benefity můžeme zařadit i takzvaný motivační příspěvek, který může zaměstnavatel na základě smluvního ujednání o budoucím zaměstnání poskytovat studentům či žákům připravujícím se na výkon práce pro zaměstnavatele. Motivačním příspěvkem se pro tyto účely rozumí stipendium, příspěvek na stravování, příspěvek na ubytování, příspěvek na vzdělávání, jízdné v prostředcích hromadné dopravy do místa vzdělávání a příspěvek na pořízení osobních ochranných pracovních prostředků a pomůcek. U zaměstnavatele se motivační příspěvek řadí mezi daňově uznatelné náklady do výše 5 000 Kč měsíčně v případě žáka střední školy a do výše 10 000 Kč pro studenta vysoké školy. Z pohledu žáka či studenta, který tento motivační příspěvek přijímá, se jedná o příjem ze závislé činnosti, který je nutné zdanit. Motivační příspěvek nevstupuje do vyměřovacího základu na výpočet pojistného. Pokud však student či žák již pro zaměstnavatele, který mu motivační příspěvek vyplácí, pracuje, je třeba motivační příspěvek zahrnout také do vyměřovacímu základu na pojistné.
Autor: Barbora Šmoková, Radka Nováková
