Minimální a zaručená mzda
Novela zákoníku práce vyhlášená 31. 7. 2024 ve sbírce zákonů upravuje skutečnosti týkající se minimální a zaručené mzdy. Novelou byl zaveden valorizační mechanismus pro výpočet minimální mzdy, který vychází z predikce průměrné hrubé měsíční mzdy v národním hospodářství vynásobenou koeficientem stanoveným vládou. Vláda tento koeficient stanoví na období dvou let dopředu a Ministerstvo práce každý rok do konce září oznámí výši minimální mzdy pro rok následující. Návrh vyhlášky zatím počítá s koeficienty 42,2 % pro rok 2025 a 43,4 % pro rok 2026, výše minimální mzdy pro rok 2025 by se tak mohla zvýšit z 18 900 Kč na 20 800 Kč.
Další novinkou je zrušení institutu zaručené mzdy v soukromém sektoru, a to od roku 2025. Do konce tohoto roku musí zaměstnavatelé stále respektovat nejnižší úroveň zaručené mzdy odvozenou ze zařazení zaměstnance do skupin prací dle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce. V platové sféře se naopak zavádí institut zaručeného platu místo nyní uplatňované zaručené mzdy, kde dojde k redukci skupin prací z 8 na 4 (tj. budou existovat pouze 4 úrovně nejnižšího zaručeného platu).
Rozvržení pracovní doby zaměstnancem
Zákoník práce bude s účinností od 1. 1. 2025 umožňovat, aby si zaměstnanec mohl sám rozvrhovat pracovní dobu do směn, a to i v případě, že zaměstnanec provádí práci na pracovišti zaměstnavatele. V současnosti tuto možnost zákoník připouští pouze v případě práce na dálku, práce v rámci sdíleného pracovního místa a do jisté míry i v případě pružného rozvržení pracovní doby.
Zaměstnavatel tak bude moci se zaměstnancem uzavřít písemnou dohodu, ve které sjedná podmínky takové práce. Je vhodné stanovit povinnost zaměstnance dodržovat povinné přestávky, doby odpočinku, maximální délku směny aj. Zaměstnanec musí nadále dodržovat povinnost být na začátku směny na svém pracovišti a opouštět ho až po skončení směny, délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
Průměrná týdenní pracovní doba musí být naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem (maximálně 26 týdnů po sobě jdoucích, resp. 52 týdnů v případě kolektivní smlouvy). Ujednat lze samozřejmě i rovnoměrné rozvržení pracovní doby, tzn. zaměstnanec rozvrhne pracovní dobu tak, aby v každém týdnu odpovídala jeho stanovené týdenní pracovní době.
Pro účely překážek v práci, čerpání dovolené a pracovních cest se použije „záložní“ rozvrh směn určený zaměstnavatelem, pokud není dohodnuto jinak. Při jiných důležitých osobních překážkách v práci nemá zaměstnanec až na výjimky nárok na náhradu mzdy.
Dohodu o rozvržení pracovní doby zaměstnancem lze písemně rozvázat dohodou nebo výpovědí (i bez udání důvodu). Výpovědní doba začne běžet v den doručení druhé straně a ze zákona činí 15 dní. Délku výpovědní doby lze stanovit i odlišně, musí však být stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele.
