Stav současné ekonomické situace v České republice lze charakterizovat jako složitý a výhledy na nejbližší měsíce jsou spíše neutrální nebo pesimistické. Z dat o vývoji insolvenčních řízení, které každoročně zveřejňuje společnost INSOLCENTRUM, vyplývá, že sice v roce 2022 poklesl meziročně počet insolvenčních návrhů, dá se očekávat, že tato čísla porostou (údaje z první pololetí 2023 nárůst potvrzují). Nižší počet insolvencí v posledních letech lze vysvětlit především výraznou pomocí ze strany státu ve formě podpory pro podniky, která před insolvencí zachránila mnohé ze společností, jejichž ekonomické výsledky byly slabé. Zhoršení ekonomické situace nastartovala pandemie COVID-19, kterou v loňském roce umocnila energetická krize, která byla vyvolána především konfliktem na Ukrajině. Dozvuky pandemie, zdražování energií, rostoucí ceny materiálů, narušené dodavatelsko-odběratelské řetězce, rostoucí úrokové sazby – všechny tyto faktory doléhají a budou i dále doléhat na podniky. Statistiky o insolvenčních řízení z minulosti navíc naznačují, že vrchol v počtu insolvenční řízení podniků z poslední finanční krize z roku 2008 byl dosažen až čtvrtý a pátý rok od začátku krize. Lze tedy očekávat, že počet společností, u kterých bude hrozba insolvence stále častěji skloňovaným tématem postupně poroste.
| Test na výplatu podílu na zisku |
V souvislosti s aktuálním negativním sentimentem v ekonomice je na statuární orgány společností vyvíjen čím dal větší tlak, jak ze strany vlastníků společností, tak ze strany věřitelů. Jedním ze zásadních rozhodnutí pro členy statuárních orgánů společností je rozhodnutí o výplatě podílů na zisku. Rozhodnutí o tom, zda část zisku vyplatit vlastníkům, či zisk raději zadržet ve společnosti za účelem překonání horších časů může být často zásadním rozhodnutím pro budoucí vývoj dané společnosti a je spojeno s rizikem odpovědnosti. V takových případech je proto na místě provést nezávislé posouzení, zda vyplacený zisk neohrozí budoucnost vyplácející společnosti ve formě potenciálního úpadku v souvislosti s aktuálním stavem a očekávaným vývojem společnosti a vyplaceným ziskem.
Jednotlivé podmínky, dle kterých se stanovuje, zda je společnost v úpadku, vyplývají ze zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen jako „Insolvenční zákon“). Insolvenční zákon pak vymezuje úpadek společnosti v moment, kdy je společnost v platební neschopnosti. Ve zkratce se jedná o situaci, kdy má společnost více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není společnost schopna plnit. Konkrétní podmínky jsou vymezeny v § 3 Insolvenčního zákona. Mimo to, je dlužník v úpadku i v situaci, kdy je předlužen. Stav předlužení je charakterizován jako situace, kdy má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.
Při posouzení, zda výplata podílu na zisku u konkrétní společnosti nezpůsobí její úpadek, se vychází z dílčích analýz podmínek pro vznik úpadku vyplývajících z Insolvenčního zákona. Pokud se tedy testuje vliv výplaty podílu na zisku na případný vznik úpadku společnosti vychází se z následujících analýz:
- Posouzení platební neschopnosti dané společnosti,
- Posouzení předlužení dané společnosti (tzv. rozvahový test),
- Posouzení budoucího finančního hospodaření dané společnosti (tzv. test likvidity)
Posouzení platební neschopnosti dané společnosti
Cílem analýzy platební neschopnosti je zjistit, zda daná společnost nebude po výplatě podílu na zisku vykazovat formy úpadku podle § 3 odst. 1 a odst. 2 Insolvenčního zákona. Konkrétně se pak zkoumá, zda má daná společnost více věřitelů, závazky po splatnosti déle než 30 dní a zda je schopna tyto závazky plnit a jaký vliv na tyto podmínky má výplata podílu na zisku.
Posouzení předlužení společnosti
Předlužení společnosti je definováno v § 3 odst. 4 Insolvenčního zákona, a je také jedním z definičních znaků úpadku. Výsledkem této analýzy je zjištění, zda výše závazků dané společnosti nepřevyšuje hodnotu jejího majetku při zohlednění vlivu vyplacení podílu na zisku na rozvahu společnosti. Jedná se o statický pohled na hodnotu majetku s tím, že rozhodující obvykle nebývá účetní hodnota majetku, ale jeho dosažitelná tržní hodnota se zohledněním související nákladů.
Posouzení budoucího finančního hospodaření společnosti
| Posouzení vlivu strategických rozhodnutí na budoucnost společnosti |
Tato analýza se zabývá budoucností posuzované společnosti, konkrétně její budoucí podnikatelskou činností, tj. jde o dynamický pohled na předlužení. V Insolvenčním zákoně je uvedeno, že při stanovení hodnoty dlužníkova majetku lze přihlédnout rovněž k další správě majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. V rámci této analýzy se tedy posuzuje zejména schopnost společnosti plnit své závazky tak, jak se budou stávat splatnými, jinými slovy, zda její likvidní aktiva postačují k úhradě splatných závazků v čase, a to se zohledněním výplaty podílu na zisku.
Rozhodnutí o výplatě podílu na zisku a jeho výši je pouze jedním z mnoha rozhodnutí statutárních orgánů, které mohou významně ovlivnit budoucnost společnosti. Každá společnost si prochází určitým vývojem. V časech, kdy se společnost nachází ve složité finanční situaci, mohou strategická rozhodnutí statutárních orgánů výrazně ovlivnit budoucnost dané společnosti. Strategických rozhodnutí může být celá řada. Ať už jsou to strategické cíle v oblasti financí, lidských zdrojů, provozu nebo vztahu k odběratelům a dodavatelům. Všechny jednotlivé cíle z dílčích oblastí fungování společnosti pak vytvářejí dlouhodobou strategickou koncepci, která determinuje směřování společnosti do budoucna.
Jednou z nejdůležitějších povinností členů statutárních orgánů společností je povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Tato povinnost vychází z § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., známého též jako Občanský zákoník, kde je doslova uvedeno „Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí„. Pro úplné pochopení definice péče řádného hospodáře je na místě si jednotlivé charakteristiky blíže vysvětlit.
Definice loajality vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR[1]. Součástí nezbytné loajality je povinnost člena statutárního orgánu dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce vahou svých hlasů prosadil. Povinnost vykonávat funkci s potřebnými znalostmi Nejvyšší soud[2] vykládá tak, že by člen statutárního orgánu měl jednat s potřebnými znalostmi, a tedy informovaně, měl by vždy při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Definice pečlivosti poté úzce souvisí s charakteristikou potřebných znalostí. Nutno doplnit, že člen statutárního orgánu nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit jejich posouzení osobou, jež potřebné znalosti má; součástí péče řádného hospodáře je přitom schopnost rozpoznat, které činnosti již není schopen vykonávat, či které činnosti potřebné znalosti a dovednosti nemá. Poruší-li člen statutárního orgánu povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, musí být připraven čelit negativním důsledkům takového jednání, počínaje odpovědností za újmu a konče trestním stíháním.
Právní odpovědnost členů statutárních orgánů doznala rovněž změn novelou zákona o obchodních korporacích (dále jen jako „ZOK“) s účinností od 1. 1. 2021. V § 66 ZOK je uvedeno mimo jiné, že přispěl-li člen statutárního orgánu porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace a byl-li na majetek obchodní korporace prohlášen konkurs, může být rozhodnuto, že tento člen je povinen poskytnout plnění do majetkové podstaty až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace. Přičemž termín „přispěl“ není jasně definován a zahrnuje tak poměrně širokou oblast pochybení členů statutárního orgánu (nejen závažná pochybením, ale také i méně závažná pochybení). Aby vznikla odpovědnost členu statutárního orgánu, musí být prokázáno, že toto pochybení přispělo k úpadku. Příklady takového pochybení pak mohou být např. zkreslená účetní závěrka nebo účetnictví, nepřiměřené či nevhodné investice, pokračování ve ztrátové činnosti bez přijetí patřičných opatření či zpronevěra majetku obchodní korporace. Nová právní úprava ZOK předpokládá, na rozdíl od dosavadní, porušení jakékoliv povinnosti člena statutárního orgánů (přičemž doposud se jednalo pouze o porušení povinnosti péče řádného hospodáře). Přímá odpovědnost členů statutárních orgánů nevyplývá přímo ze zákona, nýbrž může být založena soudním rozhodnutím v rámci řízení o tzv. žalobě na doplnění pasiv. Tuto žalobu může vznést pouze insolvenční správce. Výše uvedené skutečnosti (povinnosti spojené s péčí řádného hospodáře a další povinnosti členů statutárních orgánů), vedou v praxi ke snížené ochotě členů statutárních orgánů riskovat při výkonů svých funkcí, resp. k jejich zájmu na řízení rizik.
| Shrnutí současných výzev v podnikatelském prostředí |
Na základě výše uvedených skutečnosti lze konstatovat, že se negativní vývoj v ekonomice nebo v příslušném sektoru může podepsat na fungování společnosti. Dá se očekávat, že počet společností, jejíchž ekonomická situace se bude postupem času zhoršovat, bude v nadcházejícím období postupně narůstat.
Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí statutárních orgánů společností je rozhodnutí o výplatě podílu na zisku. Špatné rozhodnutí o výplatě podílů na zisku může způsobit vážné finanční problémy i u společností, které doposud spadaly do skupiny „finančně zdravých“. Proto provedení nezávislého posouzení vlivu výplaty podílu na zisku na budoucnost společnosti může předejít sporům o důvodech zhoršení celkové situace v dané společnosti. Při takovém posouzení se testuje zejména zda výplata podílu na zisku nezpůsobí úpadek společnosti, případně zda výrazně nezvýší jeho riziko.
Obdobně by měla být nezávisle posouzena také jakékoliv rozhodnutí strategického charakteru (nejen tedy rozhodnutí o výplatě podílu na zisku). Po novele ZOK z roku 2021 se navíc rozšířila odpovědnost členů statutárních orgánů v souvislosti s rozhodnutími, která mají vliv na budoucnost společnosti, a to nad rámec povinnosti vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, která sama o sobě zahrnuje jasně stanovené definice chování členů statutárních orgánů. Novela ZOK rozšiřuje odpovědnost členů statutárních orgánů na rozhodnutí, které činí v rámci stanovování strategických konceptů společnosti. Jedním z příkladů pochybení, které mohou způsobit úpadek společnosti, je rovněž rozhodnutí o nepřiměřených či nevhodných investicích.
Doporučení pro statutární orgány společností je jednoznačné – před přijetím důležitých rozhodnutí zajistit provedení nezávislého posouzení jejich vlivu na budoucnost společnosti, které bude provedeno renomovaným subjektem s potřebnými znalostmi dané problematiky.
Jiří Hlaváč a Jan Tyle, TPA Valuation & Advisory s.r.o.
[1] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
